Někde hluboko v podvědomí každého posluchače jsou schovány principy, podle kterých si zaškatulkovává slyšenou hudební produkci. Kdesi v mozku je algoritmus, který vyhodnocuje a vrací hodnoty pravda či nepravda pro danou hudbu a jednotlivé styly. Někdy je to jednoduché, stačí pár desítek vteřin a cvak, už víme co budeme poslouchat a jsme v klidu. Ale co si pak počít s případem, kdy nám to v hlavě přepíná a hodnota pravda nám poskakuje od jednoho stylu k druhému. Nezbývá než vypnout, neřešit a ten algoritmus zastavit. Jinak hrozí nepochopení a zmatení. A přesně to může nastat při poslechu alba "Blossom" londýnské party PUPIL SLICER.

A přitom předchozí počiny této skupiny nebylo až tak složité zaškatulkovat. Ano, nebyl to jeden jasný styl, ale přece jen se to celé motalo kolem hardcore podstaty s mathcore bláznivostí a grindovým důrazem. Specifické to ale bylo hodně, a to i díky vokálům Kate Davies, jež disponuje opravdu parádním hlasem, který byste většinu času jen těžko identifikovali jako ženský. S příchodem alba "Blossom" ale dostáváme rozšířený záběr, kdy se i Kate najednou pouští do melodického zpěvu a spolu se svými kumpány rozšiřuje hudební mantinely stylového kluziště, na kterém vystřihují své kreativní piruety. Již úvodní intro ve stylu postrockového rozjímání je výrazným upozorněním. A podobnou polohu si skupina střihne ještě v odlehčující mezihře "Language of the Stars" a využívá ji i v baladické "Dim Morning Light". V pořadí druhou skladbou "Momentary Actuality" to sice partička rozjíždí ve známém stylu řezavě běsnících riffů a Kate rozbalí svůj uřvaný hrdelní hlas, jenže netrvá dlouho a je tu melodický refrén v ladně houpavém stylu. Pak už se to míchá a střídá, ale vše pěkně s divokým podkladem.

Každopádně je od začátku jasné, že "Blossom" není jen další album PUPIL SLICER, ale i snahou když ne přímo o přerod, tak alespoň výrazný posun a skupina se zde rozmáchla k velmi sympatické snaze o vývoj. A co je hlavní, vůbec to není křečovité, naopak se všechny ty snahy o osvobození od dřívější bestiality nesou v uvolněné přirozenosti. Je to jakýsi moderní post hardcore s přesahy, který v některých momentech odplouvá až kamsi k progres metalcoru, viz rockově houpavou a v podstatě hitovou "Blossom", kde jen chvilkové záchvaty agresivního řevu a dávky akční progresivity odpoutávají skladbu od až poprockového vyznění. Své hardcore jádro tak PUPIL SLICER doplňují o melodické vrstvy, které třeba v jinak divoké skladbě "Creating the Devil in Our Image" vytváří poutavé kulisy a mixují dohromady agresivním řevem hnané propojení hardcore naléhavosti s metalovými vlivy. Zde je toto spojení v jednom kompaktním celku, na rozdíl od následné "The Song at Creation's End", kde se kontrastní přístupy melodické emo přívětivosti (chvílemi až uvolněně akustické) střídají s brutalitou hardcore až screamo útočnosti.

Je to vlastně jakýsi invenční metalcore, kterému se daří vyhýbat klišé, naopak dokáže masakrovat posluchače zběsilou divokostí stylově kráčející ve stopách kapel jako CONVERGE, NORMA JEAN, ION DISSONANCE nebo BOTCH (v tomto duchu se nese klipovka "No Temple"), ale také se nebrání ani přístupnějším polohám současné post hardcore scény, tak jak ji například prezentovali na "When I Die, Will I Get Better?" bristolští SVALBARD, slyš třeba již zmíněnou v podstatě baladickou "Dim Morning Light". Zda na to měl nějaký vliv producent Lewis Johns, jenž produkoval i uvedené album SVALBARD, už je asi nepodstatné. Důležitý je konečný výsledek, kterým udělali PUPIL SLICER v porovnání s debutem znatelný krok vpřed.

Přes všechnu chválu, kterou jsem navrstvil podobně jako to dělají PUPIL SLICER ve své hudbě, je "Blossom" albem se znatelnou neuspořádaností a skupina jako by zde prezentovala neochotu cokoli uhladit a producentsky přizpůsobit posluchači. Jsou to syrové a chvílemi až vizionářsky prezentované kreace, které evidentně prýští ze silné kreativity svých tvůrců, jen poněkud hůře pochopitelné běžnému posluchači. Ale chápu, že londýnští bouřliváci hnaní divoženkou Katie nechtějí ustoupit ani o píď ze svých vizí a prostě si realizují své nápady vlastní cestou. Uznání za to ode mě rozhodně dostávají.